V letu všedních dní

Letí to. Na jaře Tovaryš, ještě jako čtvernožec, přibyl u stavu, opatrně se u něj postavil, přeručkoval kolem něj a jak pán, s pupíčkem vystrčeným, odešel středem dílny a chůzi co ruka nohu mine definitivně zavrhl. Vrcholí léto a Tovaryš je zvídavější a zvídavější. Nepostačuje mu hýbat s bidlenem a přitloukat útky. Musí vidět všechny fígle. Co na tom, že tkalcovská rovina je výše, než zatím dorostl. Stav je skvělá prolézačka! 
A tak spolu chystáme novinky do Červeného Kostelce a snažíme se natkat ty nejkrásnější hadráky pro Brněnské vánoce. Léto sice vrcholí, ale zima s blíží. Říkají nám to červenající se šípky na keřích u cest i kozičky sklánějící větve pod tíhou střapců černých bobulí. Vlastně i podmítnutá pole a chladná rána bohatá rosou.
Tkaní s batoletem je kouzelné. Ano, nutno míti oči všude a předvídat nepředvídatelné. Prostrkovat útek jednou rukou a na ruce druhé mít sakra hmotného slabiky žvatlajícího zvědavce je lábuž. Mladý pán má rád přehled  a rád kouká na pracoviště z výšky. A pak s sebou mrskne, že chce dolů a loví z haldy natrhaných cích i nastříhaných trik pruhy svých oblíbených barev a podává je do stavu.  Jeho intuitivní střídaní barev mne baví. V každém v Červeném Kostelci premiérovém běhounu je vlastně minimálně půl metru Tovaryšovo barevného vidění světa.