Smutno je mi

"Dělám" "starý řemeslo". Vím, že nemohu kvantitou ani cenou konkurovat továrnám a obchodním řetězcům. Mojí devizou je originalita a kvalita. Vážím si své práce, proto ji prezentuji za cenu blízkou férové jen na řemeslných trzích. Ano, bývají často spojeny i s nějakou světskou poutí, ale stánky tradičních řemeslníků jsou vždy odděleny od překupníků. Nenásilný přechod od nabídky tradice k asijské tržnici je bývá tvořen košíkáři prodávající z nabídky velkoskladů, hand made dělám to pro lidi a ne pro prachy, stánkem s trdelníkem a mobilním výčepem.
Byla jsem na akci, na kterou jezdím ráda. Světský mumraj je kolem vnějších zdí zámeckého parku a na přístupových cestách k zámku. V parku bývají tradiční řemeslníci, scéničtí šermíři, svůj koutek pro ukázku historické i nové techniky a edukační stezku pro děti mají spolupořádající dobrovolní hasiči.  Ve středu parku stage a kolem ní občerstvovací stánky s bezpečnými (čti čerstvými, čerstvě připravenými, prudké hnutí střev nevyvolávacími) jídly. Bývá to pohodově strávený den "mezi svými" vyplněný povídáním si s návštěvníky o řemeslu, okukováním a chválením práce kolegů. Loviči slev a kupci zboží typu víc "pruhů víc adibas" zpravidla do "našeho" cípu parku nedojdou. Den mentálních prázdnin v duševní osvěžovně.
Letos se to ale drobně nepovedlo. Doufám, že je na vině zrušený původní termín (počasí meteorologům vyšlo na puntík shodně s předpovědí) a posunutý na další víkend, kdy původně přihlášení už měli podepsané smlouvy jinde. Že stejně jako mně se nečekaně uvolnil původně zadaný termín, protože vyšší moc v podobě síly vody, a že na poslední chvíli volali pořadatelům, jestli mohou dojet, protože náhlé volno v diáři. Září 2024 si s námi všemi ošklivě pohrávalo a dozvuky budeme pociťovat ještě hodně dlouho.
Když jsem to ráno stavěla stánek, dělala jsem vedle sebe místo pro přadlenu. Měla jsem s sebou stav s nataženou vlněnou osnovou, byly jsme domluveny s pořadatelkou, co měla na starosti řemesla, že vytvoříme cestičku z vlny od rouna k hotové tkanině. Přadlena i já máme nějaké ty certifikáty a ocenění lokálního významu. Vedle nás byla paní sklářka s certifikátem tradiční výroby od UNESCO.  Poblíž řezbář, kovář, litec, svíčkař.... Všichni se stánky pro předvádějící rukodělce velikostně typické. Dva, maximálně tři metry dlouhé. Na paní sklářku byl nalepen přeprodejce dřevěných mečů a plastových římských helmic. Mor rozlezlý po všech hradech. A vedle lisovaných štítů, pestrých mečů a rudých polyesterových chocholů se na minimálně osmi délkových metrech vyskytoval ráj všech v devadesátkách zamrzlých metalistů. Černá trika s nažehlovačkymi, černé manžety s hliníkovými hroty, řetězy na krk i kolem pasu... Hned naproti čínským nafukovacím alobalovým balónkům v barvách a  tvaru vlastně čehokoliv.
Smutno je mi.  Tohle se fakt nepovedlo.