Kurz tkaní 2024/2

Sobota 17.2. a neděle 18.2. to byl celkem fičák v plechovce sardinek. Pět tkaní chtivých, každý s jiným požadavkem, je na jednu tkalcovnu a jednoho lektora celkem dost.  Opět jsem nestíhala fotit, tentokráte ani první hotové tkaniny budoucích hobby tkadlen a tkalců. 
Podstatné je, že všichni odcházeli spokojeni.
On je pro mne každý kurz, který vedu, obrovským závazkem. Snažím se je "šít" na míru každému jednomu přihlášenému. Nedělám z tohoto důvodu kurzy pro víc jak čtyři osoby. Pro samotné tkaní by se samozřejmě vešlo víc účastníků, přípravné práce bychom dělali v některém sousedním ateliéru, to je jen o domluvě s příslušným "vládcem prostoru". Ale čím víc kurzistů najednou, tím víc dostává na zadek osobní přístup.
Přiznávám se, že až do chvíle, kdy jsou nataženy osnovy a stavy připraveny k práci, jsem v takovém tom podivném předkolapsovém průšvih očekávajícím duševním rozpoložení. Uklidňuji se se sobotním smrákáním, kdy jsou už rodící se projekty zřetelné. V neděli jsem už uvolněnější. První vlastnoručně utkaná díla opouštějí stavy a jsou opravdu krásná a dobře řemeslně udělaná. Každý může být, a plným právem, na svou práci pyšný a hrdě ji vystavovat na odiv svému okolí. Když pak po odchodu posledního teď už tkalce uklízím ateliér, jsem opět plná pocitů. Zcela odlišných od těch ze sobotního dopoledne. Říkám si, jak je to úžasné, kolik šikovných lidí se bez ohledu na kout republiky, ve kterém žijí, a bez ohledu na profesi, kterou vykonávají, máme. 
A píšu si do deníčku. Chceš-li obrazovou dokumentaci z průběhu víkendu v pevnosti, zajisti externího fotografa.